ֱ

Veřejný prostor v Úí nad Labem proměňují (ne)známí hrdinové

Za stojí čím dál tím známější osobnosti spojené s ústeckou univerzitou a dalšími ústeckými kulturními institucemi.

O co jde? Odborně řečeno o ukázku tzv. participativní demokracie v praxi. A řečeno úplně obyčejně lidsky – o snahu vzdělaných a sebevědomých Ústečanů zasadit se o to, aby Úí nad Labem nebylo jen strojem na bydlení, ale dobrým místem pro život. A to i na kolejích UJEP, kde vznikla  věnovaná slavnému ústeckému rodákovi , dvornímu ilustrátorovi . Ten se v pozici uměleckého šéfa při tvorbě slavného filmu Žlutá ponorka inspiroval právě městem Úí nad Labem, ve kterém do svých 12 let žil.

Iniciátorkou cíleného oživování veřejného prostoru je , dlouholetá spolupracovnice Pedagogické fakulty UJEP, zvolená mimochodem pro své občanské aktivity jednou z osobností roku 2019 Ústeckého kraje. Nejde o první projekt, který v Úí zrealizovala. Po loňské úspěšné a i mezinárodně instalaci portrétu tzv. “Atomové holčičky” na fasádě jejího rodného domu v Masarykově ulici se, za pomoci , podařilo získat prostředky a povolení k probarvení městské šedi na dalších místech.

Pod názvem “” vznikají v Úí street artové . Nevzhledné zdi na nábřeží Labe se oblékají do veselého hávu “natvrdlejší” našince k tomu, jak neuvíznout v negativitě a navzdory pohnuté minulosti dobře a zdravě žít v krajském městě protnutém mohutnou řekou a zároveň . Bohatýrsky rozverná malba autorů a Jakuba Palána na zdi u střekovského dětského hřiště zase naopak doplňuje paletu sudetského životního stylu o (k akutnímu útěku z reality vždy připravenou) plnou pudinkových kopců, lízátkových stromů a hub z marcipánu…

O tom, které další Աáé hrdiny Úí nad Labem brzy dzá, si můžete přečíst ve svižném a otevřeném .

My tu chceme na závěr poukázat ještě na jeden rozměr této pro Úí a jeho rozvoj mimořádně progresivní záležitosti. A tím je skutečnost, že Míša není na realizaci projektů sama. Kolem ní, vedle ní, před ní i za ní je spousta dalších osobností, bez nichž by projekty nevznikly nebo se nedotáhly do konce. A zajímavé je, že od většiny těchto lidí vedou, byť třeba již jen nepřímo, červené nitky k naší univerzitě. Ať už jde o samotnou Michaelu Valáškovou nebo o studenty UJEP, které vyzvala ke spolupráci, o a další umělecké osobnosti z , ředitele městského archivu nebo pracovníka Martina Krska, kteří mají oba návaznost na naši , či ředitele Tomáše Krause, který odvážně poskytl kolejní zeď pro výše zmiňovaný první “murál” – téměř všichni lidé, zamíchaní do spolupráce na některém z těchto počinů, jsou nějak svázáni s UJEP.

Jsme na to hrdí. Protože si, zcela neskromně, myslíme, že právě i díky tvůrčímu prostředí, které univerzita v Úí nad Labem poskytuje, tu žijí vzdělaní, sebevědomí a aktivní lidé, kterým není jedno, jak veřejný prostor v jejich městě vypadá, funguje a rozvíjí se. A jsou za to také ochotni převzít osobní zodpovědnost. Tohle je jeden ze univerzit na rozvoj měst a krajů. Vliv na rozvoj společenské odpovědnosti jednotlivců. Není sice hned jednoduše měřitelný, ale po čase bývá vidět právě ve veřejném prostoru. Pevně doufáme, že tomu tak, a to v čím dál tím větší míře, bude v a v celém i nadále.