
Třetí role univerzit? Základ imunitního systému státu
á univerzit v praxi sledujeme všichni v přímém přenosu několik posledních týdnů. Přední české univerzity, včetně té naší, se . A v okamžiku ochromení se staly pro kraje, v nichž působí, jakýmsi záložním . Generátorem á貹ů, rychlých, ԴDZپí řešení a konkrétní, cílené pomoci.
Pro řadu lidí z univerzity, kteří se v situaci krize dostali do světla médií, je ale tato činnost denním chlebem i v klidných dobách bez pandemie. Kromě vzdělávání a výzkumu se totiž soustředí áě na dlouhodobý rozvoj místa, v němž žijí. Ať už se jedná o sportovní aktivity, kulturu, životní prostředí, osvětovou činnost, bývají to áě , které své okolí a uvádějí do chodu .
Způsobují, že kromě řádných studentů se, jen tak mimochodem, postupně “zapaluje” i okolní populace. Komunita, čtvrť, město i kraj získávají něco, co by se dalo nazvat občanským sebevědomím. V důsledku začínají být obyvatelé citliví na to, co se v jejich okolí odehrává, učí se dzá, co ze společenských, hospodářských a politických fenoménů jim dělá dobře a co špatně, a hledají způsoby, jak na to reagovat. Získávají schopnost rozvíjet to dobré a bránit se tomu špatnému.
Podobně, jako v lidském organizmu, jak nedávno (19:40).
š je tedy v linii tohoto uvažování a ve své třetí roli jakýmsi 😄, vychovávajícím T-lymfocyty😄, které, jakmile dozrají, zcela přirozeně a bez váhání brání společenský organizmus před nebezpečnými nákazami typu manipulace, nelidskosti či nekulturnosti a předcházejí tak vyhynutí lidstva.