
Mladí vědci pracují na propagaci regionu
Na Ústecku se dá dobře studovat i žít. Jen se o tom (zatím) málo ví.
Které tři věci se vám jako první vybaví, když se řekne Ústí nad Labem? Studenti z FSE, FUD, FŽP a PřF UJEP pokládají tuhle otázku v rámci svého výzkumu v mnoha lidem z regionu i mimo něj. Odpovědi potom spolu s dalšími sesbíranými daty skládají do mozaiky, která má jednak za cíl ukázat silná a slabá místa regionu, ale hlavně má šanci nechat na povrch vyplavat tu základní emoci, která způsobuje, že velké množství lidí tenhle kraj miluje a zůstává v něm i přes všechny jeho problémy.
Proč se vlastně lidem na severu líbí?
Je to snad Stockholmským syndromem? Nebo rovnou syndromem vyhoření (hnědouhelné pánve)? Ba ne. Náš kraj má za sebou bohatou historii. Například se tudy do republiky přiřítila průmyslová revoluce a zanechala po sobě hodně zajímavých industriálních reliktů s poměrně slušným urbanisticky–kulturně-uměleckým potenciálem. Velkou roli v tom hraje i krásná příroda, která je pořád tak trochu neobjevená turistickým ruchem a před pár lety byla dokonce jedním britským nakladatelstvím uvedena mezi posledními 500 nejzajímavějšími “徱čԲ” dnešní civilizace.
A v divočině se dají vyvádět věci, které by vám jinde neprošly. (Třeba psát univerzitní aktuality tak trochu jako blog.) V tichu, které v divočině panuje, jsou slyšet áǰ, které jinde zanikají v hlomozu moderní civilizace. Jako ten, že takzvaná “SMART” řešení, skloňovaná dnes i v každé vesnici, by v první řadě měla být o SMART (tedy chytrých) LIDECH a ne jen o smart technologiích. Ty přijdou na řadu až ve chvíli, kdy si právě ti chytří lidé řeknou, jak chtějí žít a co pro ně chytré technologie v tomhle směru mohou udělat. Fakt, že se to ve velkých aglomeracích dělá naopak, přece neznamená, že i u nás musíme vytopit miliony do chytrých laviček, na kterých si potom budou dobíjet baterky posedávající holubi.
Ústí nad Labem jako univerzitní město.
Svou roli hraje v příběhu severu i . S , která učí mladé lidi, jak moderní technologie, materiály a metody , v medicíně, odpadovém hospodářství či při ochraně životního prostředí. S , která názorně ukazuje, jak si v době sedavé vyboxovat trochu přirozeného zdraví. S , která pečlivě soustruží odborníky schopné moderní technologie řídit a dzí . S vychovávající specialisty, kteří naopak dovedou negativní důsledky zastaralých (a doufejme, že v budoucnu i těch “smart”) technologií. S , která vám řekne, jak to (ne)bylo a jak by to být (ne)mělo, a proč (tu) vlastně vůbec (ne)být, s , na které studují ti nejobětavější lidé a která pořádá ty , s , která vám znovu a představivost, čímž pro vás udělá víc než 10 terapeutů a lexaurin k tomu. A konečně s , která tohle všechno vidí a stará se prostřednictvím projektů, jako jsou a další o to, aby to viděli i ostatní.
Možná, že právě naše univerzita je tím faktorem, který do hry o ústecký region vnáší rozhodující žíí prvky. Pohled odjinud a zároveň jiným směrem. Pohyb. Akci. Změnu, dialog, chuť a vůni. Zkrátka ٳDzé. Atmosféru univerzitního města.
Tak se nad tím zamyslete. A jestli vás štve beletrie a chcete raději konkrétní výstupy z projektového workshopu, jména, data a odkazy na prezentace, mrkněte přímo na web .